Podzimní radosti

Začaly nám tady v Království nádherné podzimní dny, prostě „babí léto“. Po tom, co krásně popršelo, všechno se zazelenalo a kromě barvícího se listí znovu rozkvetly všude květiny – růže, jiřiny, hortenzie i květnaté louky, kterých je tady v okolí spousta. Včely i čmeláci je prostě milují a je to pastva nejenom pro ně, ale i pro oči člověčí. Dokonce v alejích jírovců jsou některé stromy plně rozkvetlé, zatímco jiné jsou obsypané plody a některé nalitými pupeny. Tak tohle jsem ještě na podzim neviděla.

Znovu také začaly po suchém létu plodit jahody a ostružiny. Dobrůtka. Trnky jsou obsypané velkými ojíněnými plody a nemusí se čekat, až přejdou mrazem. Přestože jsou trochu trpké, můžete ucítit i jejich sladkost a kyselost ukrytou v každém šťavnatém plodu. Možná je to jiný druh než u nás, anebo tu jsou jiné podmínky.

A veverky? Ty už sklidily pochoutku největší – posbíraly všechny lískové oříšky z keřů podél cest i v remízcích a teď si pochutnávají na jedlých kaštanech.

Každý víkend chodí rodinka dcery běhat. Minulou neděli jsme byli v parku u Uxbridge. Nemyslím v parku s lavičkami uprostřed města, ale venku v přírodě, která je upravená tak, aby v ní lidé mohli trávit volný čas. Za sportovišti a hřišti jsou louky s remízky s ostružinami, hlohy a šípky a pak taky pěkný mokřad a potůčky. Vnukovi se tam moc líbilo. Kromě toho, že si skvěle zaběhal, tak jsme pozorovali potápníky, znakoplavky a vážky, vytahovali z vody plovatky bahenní a zase je pouštěli zpět a také jsme viděli několik různých larev, hloubili stružky, stavěli hráze. Prostě nudit se tady nedalo.

Takových skvěle upravených přírodních parků jsem tu v okolí Londýna viděla už spoustu, a všechny stejně zajímavé. Jsou to ty nejlepší učebnice pro děti a zároveň skvělá sportovště a místa pro oddech. Jsem moc ráda, že vnuk netráví víkendová dopoledne u televize, ale venku v přírodě.

A různým drobným živočichům tahle místa s vodou i spoustou potravy taky svědčí. Kéž by bylo takových míst více i u nás. Stačilo by louky za městem rozdělit remízky s různými keři, které ptákům, veverkám a třeba i plchům poskytnou úkryt i potravu, vysázet plané jabloně a jeřáby, obnovit pár mokřadů a udržovat je a oceány luk a polí proložit pestrými květinovými ostrůvky. Není to nereálné a už takové vlaštovky v Česku jsou. Třeba v mém milém Ekocentru Rychleby, kterému tímto posílám po podzimním vánku pavučinkový pozdrav. Přeletí přes La Manche až do Javorníku?

PS: Jestli se vám povídání líbilo, tak mu dejte palec, sdílejte a jestli máte kousek světa ve své péči a můžete ho udělat pestřejším a rozmanitějším, tak neváhejte.

PPS: Fotografii vnuka jsem vložila s jeho souhlasem.