Vzduch, vzácný dar přírody

Dávání a přijímání. To je život. Co je jednodušší: Dávat nebo přijímat?

Jako děti jsme se učili dary dávat – a teď zjišťujeme, že přijímat bývá někdy obtížnější.  A dokážeme vnímat, že ty nejvzácnější dary bývají zdarma? Umíme si jich vážit?

Jedním z takových úžasných darů je vzduch. Čerstvý voňavý lesní vzduch.

Lidé si často myslí, že to nejdůležitější pro zdraví je to, co sníme. Ale mnohdy je důležitější to, co nesníme. A důležitý vliv na naše zdraví má pohyb, odpočinek, zdravý spánek a mnoho dalšího, včetně správného dýchání.

Bez jídla můžeme přežít týdny, bez vody několik dní, ale bez vzduchu člověk umírá už za pár minut.

Kyslík obsažený ve vzduchu je naší základní životní potřebou. Reaguje s glukózou získanou ve stravě a tím nám dodává energii.

Co když našemu organismu hrozí energetická krize a nevíme o tom? Nebo už krize dokonce propukla?

Jestli jste ráno po probuzení otupělí, jestli teď často cítíte únavu a nic se vám nechce, jestli vám schází energie, možná je to právě nedostatkem kyslíku.

Večer sice vyvětráme, ale ráno se probouzíme do vydýchané místnosti. Ono by údajně sice stačilo pobýt dvě hodiny na čerstvém vzduchu, aby se ztráty vyrovnaly, ale do práce jezdíme autem nebo hromadnou dopravou. Možná to máme na autobus deset minut. Pak sedíme v uzavřené místnosti v zaměstnání, odpoledne trávíme v supermarketu a v kuchyni nebo jiné místnosti doma, přijde večer a tak stále dokola. Jsme unavení.

Pokud jsem šla do práce  do práce z Hradce do Žimrovic a pak odpoledne zpět (je to lesem cca 2×4 km), měla jsem energie na rozdávání. Většinou jsem ale jezdila autem. Větrala jsem sice ve třídě, jak to jen šlo, občas jsme byli venku i o přestávkách, ale nestačilo to. Cítila jsem, že to chce více pohybu na čerstvém vzduchu. Poznala jsem, že tím energii neztratím, ale naopak získám.

Nádech, výdech. Mnohokrát za den, stále dokola. Zdá se, že dýchání je něco samozřejmého, co se děje „samo sebou“. Není. Dýchání je umění. Většinou dýcháme jen tak, abychom přežili. Škoda, že si neuvědomujeme, jaký bychom mohli mít ze správného dýchání užitek.

Jako malé děti jsme dýchat uměli, ale časem jsme získali nesprávné návyky. Mohou za to naše strachy, shon, kritika, deprese – to všechno na náš dech negativně působí a problémy ještě prohlubuje. Dýcháme jen povrchně. Buňky, které milují kyslík a potřebují ho pro svůj život, strádají. A s nimi celé tělo.

Nádech aktivuje, výdech uklidňuje. Stále dokola můžeme zásobovat své tělo důležitým kyslíkem a odvádět pryč nepotřebný ba škodlivý kysličník uhličitý. Chce to jen trochu uvědomění a sebeovládání, ale stojí to za to. Několikrát za den se zastavit v tom, co děláme, otevřít dokořán okno, vědomě se nadechnout a pomalu vydechnout.

Zjistilo se, že pacienti, kteří pobývali v izolované místnosti s lehce zvýšenou hladinou kyslíku, měnili své chování. Lépe spali, přes den byli aktivnější, začali přebírat zodpovědnost za péči o sebe. A také se zlepšilo jejich myšlení!

To všechno způsobil větší příjem kyslíku u starých nemocných lidí. Myslíte, že nám mladším by to také mohlo pomoci? Jistě. Pobyt na čerstvém vzduchu a správné dýchání ovlivňuje vůli, náladu i sebedůvěru.

A tak hurá do lesa, na hory, k potokům a říčkám. Čistý vzduch sice nemůžeme vidět, ale jeho účinky nezůstanou bez povšimnutí.

Díky vědomému dýchání a pobytu na čerstvém vzduchu se budeme cítit lépe, zdravěji.

Zaujal vás článek? Dejte mu svůj lajk a šiřte ho dále, aby i naši blízcí mohli mít užitek z tak cenného daru, jako je vzduch.

Zdroj obrázků: www.pixabay.com

Podle Vernon W. Foster: Nový začátek. Kniha o zdravém životním stylu. Advent-Orion. Praha 1993.