Hurá, už je ráno! 2. část

V minulém povídání jsem se vám svěřila s tím, že docela ráda vstávám. Snad vás to nepohoršilo. Věřte mi, když je dobrá motivace, není to složité.

Je príma, pokud si najdete nějaký milý důvod, proč vstát z postele. Malé děti s tím nemají problém. Hned jak otevřou oči, tak se z nového dne radují a chtějí ho prožít naplno. Nic jim nesmí uniknout.

O motivaci jsme si povídali. Žel ne vždycky radost z nového dne převáží starosti, které nás čekají. Ale nezoufejte, i tak může člověk bez problémů vyskočit z postele, protože stejně důležitou roli jako motivace hrají návyky. A ty se dají vypěstovat. Skoro jako rajčata na zahradě. Zasadit (t.j. vytvořit si nový zvyk) a pravidelně ho zalévat (zvyk posilovat) dá sice práci, ale stojí to za to.  

A prosím, abyste nebyli zklamaní sami sebou: Nespoléhejte na svou silnou vůli. Na tom „pohoří“ téměř všechna naše novoroční předsevzetí.

Ne silná vůle, ale veřejný závazek, vhodný spouštěč a lákavá zpětná vazba pomohou dojít k cíli.

Co myslím slovy veřejný závazek? To je, když o svém nově budovaném návyku povím ostatním.

A jaký vliv má na vstávání spouštěč? Už večer si všechno připravím tak, aby bylo pro mě jednodušší vstát. Na mobil nastavím oblíbenou melodii, dám si ho na druhý konec místnosti, abych ho nemohla zastavit jen natažením ruky. Můžete také poprosit toho, kdo je s vámi doma, aby vás nějakým milým způsobem probudil.

A zpětná vazba? Neváhám si udělat hned ráno, když vstanu, něčím radost. Co tak si dát třeba dobrou a voňavou snídani?

Jak si všechno uspořádat tak, aby nic nestálo v cestě novému zvyku a nědělalo ho obtížným? Dostat se ráno bez problémů z postele znamená jít večer včas spát.

Není to tak dávno, kdy jsem pravidelně večer doháněla, co jsem přes den nestihla. Zjistila jsem, že z dlouhodobého hlediska to nikam nevede. Ale když jdu spát v deset, mohu spát 7 hodin, probudím se ráno v pět odpočatá a práce mi jde mnohem lépe od ruky.   

Mnozí o sobě tvrdí, že nejsou skřivani, ale sovy a proto jim spíše vyhovuje ponocovat. Během života jsem si vyzkoušela různé způsoby. Práce v noci je opravdu příjemná. Je klid a člověk se může soustředit. Ale potom to ráno! A tak osobně dávám přednost jít dříve spát a ráno dříve vstávat. Mimochodem, to bývá také klid, často ještě větší.

Večer uzavřu předchozí den, naplánuji zítřejší a ráno mi už teď nedělá problém probudit se bez budíku. Pravda je, že pokud udělám nějaké změny – třeba někam odjedu nebo mi přibudou nové povinnosti nebo starosti, tak se raději na budík spolehnu. Řinčení budíku mě ale neděsí. Výhodou dnešní doby je, že si člověk může nastavit třeba na mobilu „šetrné buzení“, které je docela příjemné.

Když se tahle možnost „šetrného buzení“ už před třiceti lety objevila, koupili jsme si rádio, které mělo zabudovaný budík a já se těšila na to, že se už nebudu budit „šokem“, ale příjemnou hudbou. Nedošlo mi, že jsem nastavila budík na dobu, kdy probíhají ranní zprávy a místo příjemného probuzení jsem ráno vyletěla z postele jako střela, protože mi u hlavy místo příjemné melodie začal mluvit cizí chlap.

Nebaví mě vyskočit z postele přímo a vrhnout se do každodenního kolotoče. To se raději v posteli pěkně protáhnu, pak si přečtu něco povzbudivého a chvíli medituji.

„Ha, ty asi nemáš doma malé děti“, napadne vás. Ne, nemám. Ale tenhle zvyk jsem si osvojila právě v době, kdy jsem je měla. Tři. Věděla jsem, že pokud nevstanu o něco dříve než ony, tak nemám šanci být chvilku sama. A vydržela jsem, i když jsem pak chodila na půl páté na autobus do práce. Velmi mi to pomohlo zvládat denní problémy i stresy v zaměstnání.

A teď, když už malé děti nemám a když jsem právě doma, mohu přidat i střídavou sprchu a delší cvičení. Mimochodem, dá se cvičit i s dětmi. S většími i těmi malými. Fantazii se meze nekladou.

To, co si musím ráno hlídat, je pití. Postupně vypiji od probuzení do snídaně po douškách konvici vody nebo čaje. Protože přes den občas zapomínám pít, tak je pro mě ranní pití důležité.

A snídaně? Mám ráda kaše s ovocem, cejlonskou skořicí a namáčenými ořechy. Sladké a teplé po ránu miluji. Dodá mi to energii a nemusím pak do oběda nic mlsat. Pokud už večer vím, co budu ráno snídat a všechno potřebné si k jídlu nachystám, tak se mi ráno vstává veseleji. Prostě se na ty dobroty už těším.

Když cestuji, poznávám, jak je důležitá síla zvyku. Pokud změním prostředí, musím si k tomu plánovitě vytvořit nové postupy, abych o své staré zvyky nepřišla. Vybudovat zvyk totiž trvá docela dlouhou dobu, ale ztratit ho může člověk snadno. Proto o svých zvycích přemýšlím.

Děláte to také? Daří se vám to nebo potřebujete podporu? Jestli chcete, napište mi na b.gill@seznam.cz a pomohu vám, jak si vybudovat v pěti krocích v průběhu měsíce jeden nový návyk. Jeden návyk? Zdá se vám to málo? Ne, získáte know how, které můžete využívat po celý svůj život. Vyzkoušejte.

Bylo pro vás povídání v něčem užitečné? Dejte mu svůj lajk a sdílejte jej dále.

Chcete nastartovat zdravý životní styl, dostat své zdraví pod kontrolu a cítit se lépe? Vyzkoušejte balíček produktů Vital 5. O další informace a o slevu si napište na můj mail b.gill@seznam.cz.

Buďte zdraví a (s)mějte se krásně.

A ještě citát na rozloučenou. Tentokráte je od pana Jana Třísky: „Neříkejte, že žijeme jenom jednou. Není to pravda. Žijeme znovu každé ráno “

Zdroje:

https://citaty.net/temata/rano/; www.pixabay.com a Forever Living Products