Do parku na jahody

Je listopadový večer a venku tma. Sedím nad miskou  „jahod”, které jsem si dnes natrhala a píšu pro vás tohle povídání.

Dopoledne jsem se procházela s vnukem parkem ve Slough poblíž Londýna. Po suchém létu, kdy rozpraskala hlína a tráva zežloutla, přišel krásný podzim. Deště už bylo dostatek, hladina nedaleké Temže stoupla, tráva je nádherně zelená a stromy hýří všemi barvami.

Miluji tenhle park. Je blízko domu a vždycky tam najdu něco nového. Letos na jaře to byly kamélie a teď keř, kterého jsem si nikdy před tím nevšimla.

Je středně vysoký s tuhými listy a mou pozornost získal záplavou malých narůžovělých kalíšků květů a trsy zářivě barevných plodů. S těmi už jsem se dříve setkala. Kde? Poprvé jsem je viděla na ulicích Stone Town na Zanzibaru a letos v září v zahradách na kopci poblíž Beguru v Katalánsku.

Na Zanzibaru mě zaujaly svou nádhernou barvou a pletenými košíčky, ve kterých se prodávaly, aby se nepomačkaly. V Katalánsku jsem si je mohla poprvé utrhnout z útlých stromků, které rostly nejenom kolem domů, ale i volně.

Mám ráda jemnou chuť a hlavně barvu a povrch těch plodů. Na Zanzibaru se jim říká „strawberries“, v Katalánsku „madroño“ a teprve dnes mě nad miskou téhle lahůdky napadlo zjistit si o ní něco více.

Otevřela jsem si českou Wikipedii, zjistila, že jsem se setkala s plody rostliny planika a ejhle: “Ovoce je podle některých zdrojů jedlé, ale má minimální chuť a jeho konzumace není rozšířená. Jiné zdroje hovoří o příznacích opilosti po konzumaci. Může jít o plody planiky Arbutus andrachne, kdy při požití většího množství může dojít k intoxikaci.”¹

A tak misku raději odkládám a hledám dále. Arbutus andrachne L., česky planika hladká. Webové stránky Botany² uvádí, že i plody planiky hladké jsou jedlé. Tak jsem si misku zase přitáhla zpět, ale v hledání nových informací jsem nepřestala. Ráda se s vámi o ně podělím:

Planika patří mezi vřesovité rostliny. Je to stálezelený keř. Poznáte ho podle velkých, jemně pilovitých tuhých listů a kalíšků bílých nebo růžových květů, které najdete v celých trsech. Je příbuzná nejenom s vřesem nebo s rododendronem, ale i s naší borůvkou a brusinkou.

Planika je keř nebo stromek, který se pěstuje zvláště ve Středomoří. Najít jej můžete od Španělska až po Turecko. Pěstuje se i v severní Africe, na Kanárských ostrovech, Francii i jihozápadním Irsku. Nemá ráda silnější a déle trvající mrazy.  Arbutus menziesii neboli Pacific madrone je příbuzný strom, který roste v Americe a také se mu říká „jahodový strom“, madroño nebo  bearberry. Jeho plody ale mají vysoký obsah tříslovin, které je dělají hořkými.⁴

Pro tu „naši“ planiku jsou typické plody: ježaté, nádherně zbarvené bobule. Jsou velké jeden až dva centimetry. Zralé mají žlutý podklad a špičky “bodlinek” jsou podle zralosti oranžové až červené. V dužnině jsou drobná semínka. Přezrálé plody opadávají. Ty už bych nesbírala vzhledem k tomu, že se špatně myjí a také, že lehce kvasí (možná proto ta zmínka o opilosti).

Chuť plodů je různá podle zralosti, podle místa, kde dozrály i podle druhu. Wikipedie¹ uvádí se, že plody planiky nejsou příliš dobré, ale ty, které jsem jedla, byly výborné.

Podle anglické verze Wikipedie má toto ovoce s latinským názvem Arbutus vysoký obsah cukrů (40%), množství antioxidantů, jako je například vitamín C, beta-karoten, niacin a vitamin E chránící naše buňky před volnými radikály.³

Protože je obtížné plody převážet, jí se čerstvé hlavně v místě, kde se pěstují. Také se z nich dají vyrábět džemy, marmelády nebo se přidávají (podobně jako rozinky) do pečiva nebo do jogurtů. To vyzkouším.

Listy prý slouží k úpravě vysokého krevního tlaku, cukrovky, revma a dalších nemocí, ale to zatím zkoušet nebudu.

Jak jsem si mohla dovolit přinést si plody domů? Keře jsou jimi obsypané. Ty, které dozrávají, opadnou, a tak je jimi země posetá. Zezadu keře jsem si tedy dovolila několik nejzralejších plodů utrhnout. Jistě tady chybět nebudou.

Myslím si, že neobsahují žádné škodliviny. Široko daleko nejsou auta a také je hodně malá pravděpodobnost, že se keře v tomto parku chemicky ošetřují. A tak udělaly radost nejenom místním živočichům, ale i mně.

A proč vám to všechno píšu? Možná se s nimi na svých cestách také někde setkáte. Už to pro vás nebudou neznámé plody a budete je moci také ochutnat. A když ne, tak vám snad tohle povídání pomůže chodit i po našich parcích s otevřenýma očima a objevit něco, čeho jste si nikdy před tím nevšimli.

Líbil se vám dnešní článek? Připojte se do uzavřené skupiny facebookové stránky Zdravěji.  Najdete v ní další lidi, kteří hledají způsoby, jak žít zdravěji a lépe.

Fotografie v náhledu i v článku: Bronya Gill

Zdroje informací:

¹https://cs.wikipedia.org/wiki/Planika

²https://botany.cz/cs/arbutus-andrachne/

³https://en.wikipedia.org/wiki/Arbutus_unedo

⁴https://en.wikipedia.org/wiki/Arbutus_menziesii