Buráky, kešu, piňolky – ořechy „neořechy“

Jak tak jezdím po světě, miluji seznamování s novými lidmi, jejich zvyky, ale i místní přírodou, třeba exotickými plody. Ty se dají často koupit už i u nás v Česku, ale moc tady o nich nevíme – jak rostou nebo jaké mají chutě, když se utrhnou zralé přímo ze stromu ve své domovině. A při tom pátrání a objevování občas narazím i na plody, které jsem ještě nikdy neviděla. Mohu je ochutnat a to je pro mě vždycky velké dobrodružství.

Ale vraťme se k tomu, co známe z našich obchodů. Slýcháváme: Jezte ořechy, jsou zdravé. Třeba kešu ořechy, burské ořechy nebo piniové oříšky. O jejich přínosech pro zdraví nikdo nepochybuje, pomineme-li alergické reakce na buráky, ale to je jiná kapitola. Napadlo vás však někdy, že to vlastně ani ořechy nejsou?

O burácích mi vyprávěla už babička. Bavilo ji pěstovat zvláštní plodiny, a tak i buráky měla kdysi na zahrádce. Pak se mi je jednou podařilo sehnat nepražené, tak jsem je s dětmi také zkoušela pěstovat, a když jsem později přijela do Tanzánie do vesnice Mwembe, byla jsem jak Alenka v říši divů: Viděla políčka, na kterých se burské ořechy pěstují. Ano, čtete dobře: Buráky se pěstují jako hrách nebo fazole na poli.

Proč nejsou buráky „opravdové“ ořechy? Pojďme nakouknout do botaniky. Tam objevíte slovo oříšek (nux) a jeho definici: Je to jednosemenný (výjimečně dvousemenný) suchý nepukavý plod s tvrdým oplodím. Typickým příkladem jsou třeba plody lísky. Většina plodů, které označujeme jako ořechy, tudíž do téhle skupiny z botanického hlediska nepatří.

Buráky rostou na rostlině, která se jmenuje podzemnice olejná a je to luštěnina. Je to příbuzná sóji, hrachu nebo fazoli a má velice zvláštní způsoby: Z krásně žlutých květů vyrostou semena uložená v lusku a ty pak rostlinka zavrtá do země, odkud se vytahují jako brambory. Kdo nevěří, ať tam běží.

• 

• 

Buráky neboli arašídy jsou velmi bohaté na živiny. 25% jejich hmotnosti jsou bílkoviny a obsahují vysoké množství tuků a cukrů, které však našemu tělu neškodí a navíc obsahují i koenzym Q10. Také s v nich nachází vitamíny skupiny B a další skvělé látky. Osobně mám nejraději burákové máslo.

O pár desítek kilometrů dále jsem se mohla pokochat pohledem na stromy – ledvinovníky západní, na kterých rostou kešu ořechy, které jsou také „neořechy“. Jestli vás napadne, že by bylo príma si nějaký utrhnout, rozlousknout a pochutnat si, tak to ani náhodou. Smolnatá látka, kterou vylučují, je toxická.

• 

• 

Když se ale kešu oříšky upraví, jsou neodolatelnou pochoutkou, a v Tanzánii, kde se jich ročně vypěstuje téměř 200 000 tun, je najdete na trzích v různých velikostech. Obecně platí, že čím jsou větší, tím jsou jemnější a máslovitější. Jen o nich píšu – a už se mi na ně sbíhají sliny. Jsou skvělé do salátů i jako základ krémových polévek a omáček, a obsahují spoustu hořčíku, vápníku i železa. Pokud je nejíte pražené a solené, děláte svým cévám velkou radost.  

No a poslední z téhle dnešní trojice jsou piniové oříšky. S těmi se můžete potkat třeba ve Středomoří. Jsou to semena nádherné borovice Pinus pinea. Jsou opravdu lahodná, chutnají jemně máslově a také obsahují kromě zdravých tuků celou řadu vitamínů a minerálů. Co s nimi teď v létě? Piniovými oříšky, tzv. piňolkami si posypte třeba zeleninový salát. A pokud je před tím jemně opražíte, získají výraznější chuť.

• 

• 

Tyhle tři druhy semen patří do seznamu potravin, které bychom měli více využívat. A nelámejme si hlavu tím, jestli z botanického hlediska patří mezi oříšky, nebo ne. Nepatří tam totiž ani vlašské ořechy. Prostě je začněme více jíst. Kolik? Denně alespoň hrst. Tenhle jednoduchý zvyk nám může podle výzkumů statisticky prodloužit život o dva roky. A to už stojí za to.

Líbilo se vám dnešní povídání? Bylo pro vás užitečné? Dejte mu svůj lajk a sdílejte dále mezi své přátele.

Zdroje obrázků: Fotografie kešu jablek jsem použila z Pixabay, ostatní z AdobeStock.