Lahodná bylinka s vůní lékořice

Právě si zalévám poslední loňské sušené listy čechřice vařící vodou a těším se na teplý čaj. Ale ještě více se těším na to, až si budu moci letos opět natrhat tuhle rostlinku čerstvou.

Čechřice vonná, latinsky Mirrhis odorata. Že jste se s ní ještě nesetkali a ani jste o ní neslyšeli? Nevadí. Právě se můžete seznámit:

Čechřice je horská bylinka nevšední vůně. Je původně z Alp, ale roste i na jesenických chladných loukách. V loňském roce si někteří účastníci ozdravného pobytu NEWSTART® na Ramzové odvezli kousek kořene čechřice k sobě domů, tak by mě zajímalo, kde všude se ujal.

V Jeseníkách můžete čechřici vidět nejenom volně na loukách, ale také v kultuře. Třeba právě na Ramzové nebo na Rejvízu u bývalé fary,  dnešní tkalcovny. Členové klubu přátel Zlatých hor tam vaří pro návštěvníky voňavý čajíček podle receptu Jiřího Alexe Gilla. To je můj taťka a s čechřicí mě samozřejmě také seznámil. Pro svou chuť a vůni je čechřice jednou z mých nejoblíbenějších bylinek. Taťka o ní sepsal brožurku. Ráda vám z této brožurky, jeho dalšího povídání i z toho, jak jsem čechřici osobně poznala, předám následující informace:

Čechřice k nám byla přivezena z Alp německými osadníky. Podle Prof. Josefa Dostála k nám přišla v 15. a 16. století. Vysazovala se tehdy zvláště na fary a používala se nejenom jako léčivka, která dezinfikuje, ale hlavně na výrobu kadidla pro vykuřování. Ze semen se lisoval olej, který se používal pro konzervaci nábytku i hudebních nástrojů.

Využít se vlastně dá celá rostlina. Mladé listy, stonky i nezralé semeníky se dají zpracovat čerstvé jako zelenina. Začněte s nimi ale po troškách. Možná budete mít po nich pocit žízně.

Čaj z čechřice podporuje trávení a působí na celý lidský organismus jako tonikum. Přestože nezpůsobuje průjem, usnadňuje vyměšování. Staří lidé si vařili její kořeny pro povzbuzení zažívání. Pokud ale neroste čechřice přímo na naší zahrádce, tak kořeny vyrývat nebudu. Záleží mi na tom, aby z ní v přírodě měli užitek i ostatní, nejenom já. Stejně tak ani nebudu sbírat semena volně rostoucí čechřice, přestože se kdysi používala drcená do koláčů. Jen sem tam si nějaké „zobnu“. I nezralé semeníky trhám venku jen zřídka s ohledem na další rozmnožování rostliny.

Čechřice je zatím jen málo známou bylinkou, ale já osobně si už bez ní nedovedu svou jarní kuchyň představit. Má nezvyklou, neopakovatelnou a nenahraditelnou jemnou chuť podobnou lékořici nebo anýzu. Používám její mladé listy a stonky nakrájené k posypání salátů, pomazánek, brambor i luštěnin. V zimě zase připravuji ze sušených listů čaj. Má lahodnou sladkou chuť a je prý dobrý i pro ty, kteří mají problémy s cukrovkou. Také prý pomáhá zvládat astmatické záchvaty, nemocným lidem usnadňuje vykašlávání hlenů a podporuje tvorbu mléka u kojících maminek.

Jak čechřici poznáte? Je to mohutná miříkovitá („mrkvovitá“) rostlina, která kvete nažloutle bílými květy. Na starších listech má bílé skvrny – jakoby šupinky vosku.

Přestože aroma čechřice je zdrojem dobré nálady, najdou se lidé, kteří její vůni a chuť přímo nesnášejí. A druhá skupina lidí zase naopak čechřici miluje. Jestli jste ji už také ochutnali, napište: Ke které skupině patříte vy?

Kresba a písmo: Mgr. Jiří Alex Gill