Budu mít co na sebe?

I když ještě není jaro, tak pokaždé, jak zasvítí sluníčko skrz okna, vidím, že je načase myslet na jarní úklid. Po oknech přijde na řadu šatník. Schovat zimní bundy, čepice a rukavice a vytáhnout něco jarního. S tou představou úklidu ve skříni se pomalu snaží vplížit i myšlenky: „Vejdu se do toho co loni?“ „Co když nebudu mít co na sebe?“ „A ta nová sukně, bude mi ještě dobrá?“

Ráda mlsám. Mám ale tu výhodu, že nejčastěji mlsám zdravě a většinou stačím vyběhat to, co sním. Přesto si poslední dobou připadám trochu jako takový ten panáček z pneumatik. (Nevíte, jak se jmenuje?) Kolem pasu se mi začíná dělat jedna taková úplně zbytečná pneumatika. A kdyby jenom zbytečná. Nedávno jsem četla, že se tuk usazený v oblasti břicha stává novým orgánem, který si sám začne v těle dělat, co chce¹.

MUDr. Bukovský² popisuje tuk v břiše, tzv. viscerální tuk, jako chobotnici, jejíž chapadla postupně prorůstají našimi orgány, až je zadusí. Fuj. Hnusná představa.

Tuhle odpornou pneumatiku všude sebou vláčím a ona si dokonce „vymyslela“, že si ve mě zařídí pohodlné bydlení. Vyrábí si i své vlastní hormony. Ty způsobují zánětlivé procesy a také vedou k rakovině prsu a tlustého střeva, k revmatické artritidě a k demenci. No hrůza.

Jak ovládnout neovladatelné chutě?

Zjistila jsem, že chuť na sladkosti se dá ošálit. Třeba tím, že si jdu vyčistit zuby nebo požvýkám mátový lístek. Pomáhá mi i to, když zaměřím svou pozornost na něco jiného – nejlepší ze všeho je jít si zaběhat. Také když se napiji čaje se skořicí, chutě mě přejdou.

Nejlepší je nemít doma žádné sladkosti. Místo nich si dám jablko a když nestačí, přidám pár ořechů.

Už vás slyším: Ořechů? Ty ses zbláznila, víš jak jsou tučné? Vím, a o tucích vám povím někdy příště. Pro mě je důležité to, že ořechy mají nízký glykemický index, zasytí i dodají tělu potřebné látky.

Co to je ten glykemický index? To je číslo, které udává, jak rychle se sacharidy z určité potraviny vstřebávají do krve.

Miluji houpačky, ale ne ty výživové. Ty jsou nebezpečné. Tělo potřebuje být v rovnováze.

Naše tělo „funguje“ tak, že když sníme jídlo s vysokým glykemickým indexem, budeme mít brzy zase hlad. Proč? Prudce se zvýší hladina cukru v krvi a tak prudce zvýší i produkce inzulínu. Najednou je toho cukru v krvi zase málo a mozek nám velí: „Jdi si rychle vzít něco sladkého“. A celé se to znovu opakuje.

Mozek vysílá další příkazy ke zvýšení hladiny inzulínu. Inzulín pomáhá svalovým buňkám, aby přijaly více cukru. Ve svalech se cukr buď okamžitě spálí nebo se přemění na glykogen, to je taková cukrová konzerva „zavařená“ a uložená pro pozdější potřebu svalů. Něco cukru jde i do tukových buněk, odkud se čerpá ve chvíli, kdy už ve svalech není žádná rezerva a nebo třeba i v době spánku.

Po čase začnou být svalové buňky na inzulín netečné, nereagují na něj a když se navíc ani nepohybujeme, tak svalové buňky odmítnou ta kvanta cukru přijímat. V krvi cukr zůstat nemůže, poškodil by mozek. Co tedy s ním? Inzulín začne cukr přeměňovat na tuk a uloží ho do tukových buněk. Potom člověk přibývá na váze. Cvak. Přehodila se výhybka. Cukr už neputuje do svalů, ale do naší „pneumatiky“.

Když bylo tělo v rovnováze, tak se do z krve tukových buněk ukládalo 10-15% cukru, teď, po přehození výhybky, je to až 80% a člověk nekontrolovaně tloustne. Podle slov mé kamarádky stačí když se „podívá“ na věneček se šlehačkou, a už má dvě kila navíc.

Přichází diety a s nimi další houpačka. Jenže pokud se nezvýší citlivost svalových buněk na inzulín a pokud budu stále jíst jídla s vysokým glykemickým indexem, nic se nezmění. Vlastě změní: Bude to stále horší a horší a navíc si k tomu „vypěstuji“ cukrovku.

Je třeba, abych přepnula v těle režim „cukr do tuku“ zpět na režim „cukr do svalů“. Čím dříve, tím lépe. Protože:

• O cukrovku nestojím.
• Pneumatika je zabiják.
• Tělo na přebytek cukrů v krvi reaguje záněty.

Když to neudělám, přichází ještě další problém. Tukové buňky jsou už taky nacpané k prasknutí. Ještě sice promění krevní cukr na tuk, ale už ho nemají kam dát, tak ho vypustí zpět do krve. Co s ním? Tělo si ví rady: Vytvoří nové tukové buňky a do nich tuk uloží. Člověk stále více tloustne. Mezi tím putují tuky krví do celého těla. Tuky se usazují se v játrech, v srdci, v ledvinách i svalech a překáží jejich práci.

Když se vrátíme zpět k naší (ne)milé pneumatice, tak se ptám sama sebe, co s tím budu dělat, dokud je čas?

• Budu jíst jídla s nízkým glykemickým indexem. Zasytí na dlouhou dobu a cukry uvolňují pomalu.
• Budu pravidelně sportovat. Sport pomáhá zvyšovat schopnost buněk přijímat cukr (prostě ho spotřebují při našem pohybu více, stačí ho spálit).
• Při cvičení se zaměřím na oblast břicha.
• Nezapomenu na pitný režim.
• Vyzkouším detox.

Proč pitný režim a detox? V jedné z přednášek pana Milana Drobíka mě zaujala informace, že se v tukových buňkách se ukládají škodlivé látky, které organismus nedokáže běžně vyloučit. A tak při jarním úklidu pryč s nimi.

Rozhodla jsem se, že v neděli 3. březnu začnu devíti denní zeštíhlovací a očistnou kůru pomocí našeho produktu Clean 9. Dám vám vědět, jak to všechno dopadne a ráda se s vámi rozdělím i o postřehy z průběhu.

Chcete se přidat? Napište mi na b.hyvnarova@seznam.cz nebo ve skupině fb stránky Zdravěji. Ve dvou (ve třech nebo i v deseti) se to líp táhne.

A jestli chcete tabulku potravin seřazených podle glykemického indexu, napište si o ni buď přímo na můj mail nebo dolů do komentář. Vaše e-mailová adresa, kterou mi svěříte, zůstane u mě v bezpečí.

Jestli byl pro vás článek užitečný a nepsala jsem ho zbytečně, dejte mu svůj lajk.

Informace jsem čerpala z těchto zdrojů: 

¹ KAŠPAR, Tomáš: Budeš figurkou, nebo hráčem? Akademie úspěchu, Brno 2016. ISBN 978-80-906020-3-8, str. 36.

² BUKOVSKÝ, Igor, MUDr. PhD: Hubnutí bez blbnutí, AKV, 2009, str. 78-79.

Foto: Pixabay