Pro vůni, chuť i pro zdraví

Blíží se poslední dny letošního roku a mnohé rodiny se sejdou kolem společného stolu. Bude se vzpomínat, plánovat, vyprávět, smát se – a také jíst. A přestože jsou recepty na tradiční česká jídla hodně podobné, v každé rodině se jídla trochu liší svou chutí a vůní. A právě vůně a chuť dělají z jídla neopakovatelný zážitek, který si člověk pamatuje léta.

Máte svá rodinná tajemství, jak udělat jídla voňavá, chutná a zdravější?

Když jsem byla malá, jezdila jsem na návštěvy k babičce. Moc se mi u ní líbilo. Louskaly jsme společně ořechy, loupaly fazole nebo dělaly pomazánky. V kuchyni měla babička spoustu zajímavých věcí a ze všeho nejzajímavější byla stará almara.

Byla vyšší než já, natřená světle modrou barvou a měla spoustu zásuvek, ve kterých byla mouka, krupice, sůl. Mě však zajímaly hlavně malé dřevěné šuplíčky naplněné různými bylinkami a kořením.

Ještě dnes cítím tu vůni, když jsem šuplíčky ve staré almaře otevírala a prozkoumávala. Voněla jsem k bazalce, mateřídoušce a majoránce, cucala hřebíček, pomerančovou kůru nebo kousky skořice. Hrála jsem si s kuličkami pepře, nového koření a jalovce. Vyndávala jsem je na talíř a ukládala zase zpět. Rovnala jsem hvězdičky badyánu a prsty hladila muškátový oříšek.

V zimě jsme s babičkou nasušily do almárky novou pomerančovou a citrónovou kůru a v létě ji doplnily sušenými houbami a natěmi. Televizi babička neměla, ale tohle bylo stejně mnohem zajímavější než všechny pohádky na světě.

S kořením to babička opravdu uměla. Do uvařené bramboračky přidala rozetřený česnek, přihodila hrst sušené majoránky a nakonec dala pod pokličku vylouhovat dva tři lístky máty nebo lístek šalvěje. Polévka tak dostala neopakovatelnou chuť.

Dnes je doba, kdy chceme a potřebujeme zvládnout všechno „rychle rychle“. Ale s polévkami se stále mazlím, to si ujít nenechám. Ráda zkouším i nové druhy a směsi koření, které si vozím z cest – a pak se zase vracím zpět k tomu našemu českému.

Na starém kávovém mlýnku melu kmín, od léta mám usušenou nať petržele, celeru i dobromyslu a za oknem mi i teď v mrazu roste voňavý kopr, pažitka a pampelišky. K tomu si mohu doma naklíčit třeba štiplavou řeřichu a v květináči mi roste rozmarýn a petrželová nať. Prostě bylinek a koření může mít člověk po celý rok dostatek.

Bez nich se moje jídlo neobejde. Některé koření přidávám už při vaření, aby se více rozvonělo a jídlo dobře ochutilo, jiné varem projít nenechám, aby se nezničily vitamíny a enzymy. Věříte, že koření a bylinky dávají jídlu nejenom „šmrnc“, ale jsou i dobrým zdrojem minerálů?

Kdybych se denně stravovala v jídelně, určitě bych si s sebou ve skleničce nosila čerstvé nebo usušené natě nebo naklíčená semínka, abych si jimi mohla jídlo posypat a obohatit. A pak bych si bylinky vychutnávala o víkendech a svátcích. Což také dělám.

Jestli chcete, prozradím vám, co a jak používám:

Petrželku a celerovou nať přidávám do všech polévek a někdy i do pomazánek.

Meduňka a máta ovoní hlavně sladká nebo zeleninová jídla. Máta má mnoho odrůd. Zkoušejte, která Vám bude nejmilejší. Můžete nechat kousek vylouhovat v dušené mrkvičce nebo v zeleninových polévkách.

Mateřídouška, majoránka, dobromysl, tymián, bazalka nebo troška rozmarýnu  jsou skvělé přísady do hustých polévek, luštěninových jídel, slaných koláčů, do těstovin nebo do zeleninových salátů. Když mám uvařený bylinkový čaj, mohu ho během vaření do bramboračky nebo houbové polévky také trochu přilít. Většinou ale přidávám tyhle bylinky až po dovaření, aby se zachovaly vitamíny a důkladně je v dlaních promnu, až se lístky nejenom rozdrtí, ale i rozvoní.

Naklíčenou řeřichu, pažitku, kopr nebo výhonky cibule mám ráda do salátů, na brambory, těstoviny, polévky a hlavně jako posyp na pomazánky.

A z cizího koření?

Ráda používám mletý zázvor. Dávám ho do omáček, hlavně těch smetanových.

Při přípravě sladkých jídel kaší a moučníků, zvláště těch jablečných, nešetřím skořicí. Miluji cejlonskou skořici, která má jemnou chuť. Vůně skořice, hřebíčku a badyánu ke svátečním stolu patří. Máte chuť na pečená jablka se skořicí nebo třeba závin?

Mletou papriku zná a používá jistě každá kuchařka. Guláš i některé omáčky nebo pomazánky se bez ní neobejdou. Do jídla při vaření přidávám i kousky feferoniky nebo paprikové „vločky“. Dostane to „príma šmrnc“.

Když připravuji luštěniny, nezapomínám (kromě majoránky v závěru) na nové koření a bobkový list. K rybám zase přidávám muškátový květ nebo špetku nastrouhaného muškátového oříšku.

Kurkumu, kterou také miluji, kombinuji se špetičkou čerstvě namletého pepře – ať už černého nebo bílého, který je jemnější. Pepř zvyšuje mnohonásobně antioxidační účinky kurkumy.

A hlavně nikdy nezapomenu na cibuli nebo česnek. Bez nich se moje vaření neobejde. Proč? To vám zase napíšu někdy příště.

Člověk může sáhnout pro dochucení jídel třeba po bujónu. Je to jednodušší a rychlejší, ale věřte, že to jde i zdravěji.

Co si pro dochucení jídel pěstujete a jaké koření rádi používáte? Napište. Do komentářů nebo do skupiny fb stránky Zdravěji.

A jestli Vám povídání něco dalo nebo připomnělo vůně z dětství, ke kterým se chcete vrátit, lajkněte a pošlete pro inspiraci dál svým přáteům.

Přeji Vám krásně voňavé sváteční dny.

Obrázky – zdroj www.pixabay.com